Neděle 6. prosince - druhá adventní neděle

ADVENTNÍ ČAS

Čtyřtýdennímu období před Štědrým dnem se říká advent. Samotné slovo advent pochází z latinského adventus, což znamená příchod nebo očekávání příchodu Spasitele.

I když to tak nevypadá, ve skutečnosti by měl být advent časem duchovního zklidnění, zpomalení, postění se, pokání a rozjímání. A proto lidé v tomto období nejedli maso. Nepořádaly se žádné taneční zábavy, hostiny, ani svatby. Soustředili se na přizpůsobení se prodlužujícím se temným nocím. Jedním z největších úkolů adventu byla příprava na příchod Spasitele. Takže v té době docházelo k velkému uklízení, kdy se skutečně gruntoval celý dům, a i když se lidé postili, pekly se dobroty, které pak přišly štědrovečerní tabuli. Dále se také dralo peří, šilo, pletlo se, předlo a tkalo. Sváteční doba adventu je protkána celou řadou tradic, zvyků i symbolů. K těm nejznámějším patří adventní věnec, adventní kalendář, barborky, zpívání koled a rozsvícené svíce. K tradičním barvám adventu patří fialová, purpurová a později také černá.

První adventní neděle je označována za železnou. V tuto neděli se zapaluje na adventním věnci první fialová svíčka. Je to tzv. svíce proroků. Svíčka symbolizuje naději. První adventní týden je spjat se svátky svaté Barbory a Mikuláše.

Druhou adventní nedělí je bronzová. Má reprezentovat lásku a Ježíškovy jesličky. V tuto neděli by se na věnci měla zapálit druhá fialová svíce. Této svíci se říká betlémská a symbolizuje mír.

Třetí adventní neděle je stříbrná, nebo také pastýřská. V tuto neděli se slaví křesťanský svátek zvaný Gaudete, který je spjat s těšením se na narození Ježíše. Advent se přehoupl do druhé poloviny a získává více slavnostní nádech. V tento den se kostel zdobil květinami a vše okolo bylo růžové, růžová by měla být správně i třetí adventní svíčka, tzv. svíčka přátelství. A proč zrovna růžová? Protože jde o symbol radosti.

Poslední adventní nedělí je tzv. zlatá neděle nebo také andělská neděle. V tento den se zapaluje na věnci čtvrtá fialová svíčka, která je symbolem míru, pokoje a lásky.

ADVENTNÍ VĚNEC

Historie, která předcházela vzniku tradice s adventním věncem, je skutečně bohatá. Zvyk mohl inspirovat židovský svátek světel neboli Chanuka, o které lidé postupně zapalují osm svíček na speciálním svícnu. Křesťané se mohli vzhlédnout i v dávném zvyku germánů, kteří v zimě zapalovali oheň uprostřed zeleného kruhu, aby tím znázornili Slunce.

Na konci 19. století pak přišel zdánlivě nenápadný, ale klíčový nápad. Habsburský pedagog a kněz Johann Hinrich Wichern tehdy učil malé sirotky a před Vánoci je chtěl trochu potěšit. 30. listopadu, na svatého Ondřeje, proto do společné jídelny nechal zavěsit kolo od vozu ozdobené po okrajích celkem 23 svícemi, které symbolizovaly 23 dní do příchodu Vánoc.

Myšlenka se lidem rychle zalíbila. Netrvalo dlouho a v kostele v Cáchách se měl objevit první adventní věnec moderního typu. Na tom už byly jen čtyři svíce symbolizující čtyři adventní neděle. U nás se však zvyk uchytil až někdy v polovině 20. století.

Jistě vás nepřekvapí, že každá svíčka má svůj přesně daný význam. Existují pravidla, jak přesně je zapalovat, každá má své jméno a důležitá je dokonce i jejich barva, barva ozdob či použité materiály.

1. svíčka: Ta nese jméno Naděje. Letos ji zapálíme 29. listopadu na první adventní, tedy železnou neděli. Od ní postupujeme proti směru hodinových ručiček.

2. svíčka: Mír. Zapalujeme ji na druhou, tedy bronzovou neděli. Letos 6. prosince.

3. svíčka: Přátelství. Zapalujeme ji na třetí adventní, tedy stříbrnou neděli. Letos to vyjde na 13. prosince. Tato svíčka bývala podle tradice růžová.

4. svíčka: Ta se jmenuje Láska. Zapalujeme ji na čtvrtou, tedy poslední adventní, neboli zlatou neděli. V letošním roce to bude 20. prosince.

5. svíčka: Do věnce můžete přidat i pátou svíci. Ta se dávala doprostřed a měla bílou barvu. Symbolizovala samotného Krista. Lidé ji zapalovali na Štědrý den po západu slunce.